Ale aspoň jsem jí tuhle dokázal zakázat kupovat a jíst ty levný polský taveňáky. No… dokázal… tak napůl. Přinesla si pak sýr v úplně stejném balení, ovšem onálepkovaný obrázkem české krajiny a nápisem Blaník. A ten nejčeštější z českých sýrů sice dováží český eseróčko, ale taky z Polska, i když se polský producent ještě navrch zaštiťuje unií (vyrobeno v EU/Polsko).
Což bylo jasný už od formy, čili od začátku. Už starý Cimrman říkal, že pověst o Blaníku je jen konejšivý podvod!
Jo, možná mě někdo poučí, že každý, třeba i Želetava, dnes něco vyrábí v Polsku, ale co: „Želatíno“ je aspoň dobrý tavený sýr.
A Polsko? Jo, to je ta země, kterou tolik miluju, přestože se tam do lacinejch taveňáků někdy přidává cestářská posypová sůl, aby vyšly výrobně na tři padesát… Naštěstí to ještě není celistvý obrázek země našich severních sousedů. A co oni v kuchyni umějí dokázat, když chtějí a dostanou na to peníze, to je prvotřídní!
Ovšem… někteří tamní výrobci a prodejci by zasloužili – jak tuhle někde říkal čerstvý nekuřák a dokumentarista Ivo Bystřičan na adresu českých producentů podobných ňamek – vyválet v dehtu a peří.
A my jsme nedokázali v EU vysvětlit ani to, co znamená idiom „pomazánkové máslo“, jakkoli to je kvalitativně nejspíš podobné jako hypotetický polský „tavený sýr s posypovou solí“. To je naše chyba, ne unijní. Ta je evidentně benevolentní dost. No co… třeba to vyjde příště: možná se zasnažíme, až budeme obhajovat právo kouřit tu nejsmradlavější, zato tradiční slámu, nebo právo pít metanolového zabijáka.
A nebo: nemohli by za naše zájmy v Bruselu vyjednávat výborní obchodníci Poláci? Že bychom jim to za provizi outsourcovali, když to neumíme sami? (Mimochodem, právě naši severní sousedé mají vedle zkušenosti s výrobou dobré vodky Zubrovky také zkušenost s jedovatým alkoholem.)
No nic… končim… jinak mě ortodoxní vlastenci už asi za tu kousavost zabijou 😀