Citlivý kluk Dan hledal (a dodnes hledá) jistotu v bratrství s kamarády pevných názorů. Až moc pevných. Radikálních. A proto nebezpečných. Na druhou stranu, kdo jsme nedělali kraviny ještě v osmnácti? (Vlastně je děláme celý život, jde jen o to nedělat furt ty samé.) Landovi to navíc vyšlo na kazetách a na CD a několikrát s tím objel republiku. A nepochybně tenkrát věřil tomu, co zpívá. A to se za ním potáhne jako smrad až do smrti. A Landa to ví, jen smířit se s tím asi ještě tak docela neumí.
S ohledem na jeho minulost je dobře, že se nehrne do volených funkcí. Ale stejně vždycky veřejně působil. Ač není kdovíjaký zpěvák, zpíval. Ve studiu to šlo upravit vždycky. Ač mě jeho písničkové texty většinou nepovznesou k výšinám bytí, psal je a psal je snad právě s touto ambicí, aspoň to zkoušel. Někoho třeba Landovy texty k výšinám bytí povznášejí. A nešlo si nevšimnout, že vždycky uměl napsat silnou melodii.
Ano, jeho krylovské adaptace na mě byly… moc válečnické a vlastně proti duchu Krylova zpívání, ale i Landa má právo na vlastní interpretaci Krylova odkazu. Zvlášť když byl sám, kdo se toho chytil. A pak chtěl napsat něco, co by všem otevřelo oči. Tady a teď hned. Aby se všechno změnilo, snad i k lepšímu. Landa se nesmířil s tím, že lidé přijdou na představení, cítí se osloveni, inspirováni, dokonce chtějí změnit svůj život, už si to plánují… ale ráno musejí do práce a vlastně si řeknou, že je třeba zůstat nohama na zemi a na takový hvězdný plány vlastně není čas. Tak to chodí, většinou.
A citlivý a netrpělivý Landa, který nepobral, že ani Václav Havel s přáteli se nestali hvězdami demokratické revoluce přes noc, že nejprve musela přijít vhodná doba, že muselo být také spousta nazlobených studentů, pracujících i důchodců, aby mohla přijít tato klíčová chvíle, kterou museli uchopit a využít nejlépe, jak uměli, tedy tento citlivý Landa prý vzdává svou uměleckou kariéru a jde dělat kouče. Cíle si nedal právě malé.
Blíží se všivé časy
Daniel Landa není jediný, kdo cítí, že se blíží nepříjemná doba. Také Nohavica zpívá: „kupte si hřebeny, blíží se všivé časy“. Z otevřených zdrojů dnes například víme, že VZP neumí hospodařit tak, aby jí rok co rok nechyběly miliardy, a to nejen kvůli projektu IZIP, který zavání korupcí. Když jsem obíhal pojišťovny, abych zjistil, jak můžu přejít k jiné, byl jsem poučen, že od konce roku 2011 to nejde tak snadno jako dřív. Když jsem si tedy na to vzpomněl teprve letos na podzim, budu to smět udělat nejprve druhého ledna 2013 a teprve v lednu 2014 budu pojištěn jinde a snad dobře.
Nebudu proto psát svým libereckým poslancům a zjišťovat, kdo konkrétně pro to zvednul ruku (na to jsem líný a nechám to třeba na Matěji Hollanovi), ale je vcelku jasné, že tomu, kdo nehájil zájmy mé a zájmy většiny národa, sotva dám znovu hlas. A protože se dá čekat, že letošní zima bude dlouhá (viděli jste ty tuny jablek?) i mimořádně mrazivá (skoro žádné jeřabiny, hlásila mi paní v masně), můžou pak na jaře přijít povodně. Do situace, kdy VZP nemusí být s to hradit zdravotní péči. Copak já… já budu mít ty další sněmovní volby jen strašně těžké (volit stranu, co se tam třeba nedostane?), jiní se tím tolik trápit nebudou a naházejí to nalevo a natvrdolevo.
V téhle dlouhé zimě nám navíc odejde ještě spousta našich opor. V určitém smyslu konec světa, i když ne absolutní (tak snadno se z toho nevyvlečeme). A ano, zase se spousta dětí narodí. Ale ve volbách 2014 budeme na zásadní věci bez těch nejstarších z nás. Bez těch bab a dědků, které netřeba přemlouvat, spíše bedlivě poslouchat, jakými peripetiemi si v životě prošli, abychom je nemuseli opakovat, není-li to nutně spojeno s fyzickým údělem člověka-jednotlivce.
Jistě, v roce 2014 můžeme zjistit, že odešli nejstarší voliči komunistů (že ta strana nebyla zakázána stejně jako nacisté, to je největší chyba Václava Havla a jeho crew, jakkoli chápu, že Havel, který sám za názory seděl, nechtěl vlastním podpisem nic takového zprostředkovat komukoli druhému), ale budeme i bez největších opor demokratické části politické scény.
Navíc jsou komunističtí zástupci v krajských vládách a například při povodních se může ukázat, že umějí pomoci. Podle hesla: dokud nemáme většinu ve sněmovně, budeme hodní. A získají nové stoupence. A pak mohou zvýznamnit právě své postavení ve sněmovně, třeba díky společné vládě se sociálními demokraty. Ti naši současní si nic nemyslí, jejich jediným názorem je nevadit nikomu, takže program jim přinese koaliční partner jako Gottwald Benešovi do Košic v pětačtyřicátém.
A pak se může stát, že budeme vyhánět komunisty žiletkovým manažerem Babišem, který si na své hlasy klidně pár let počká v opozici. Janeček do toho nejspíš nepůjde, ten jenom dělá ty pozitivní besídky… ale Babiše bych nepodceňoval, ten už druhým rokem objíždí zemi, bedlivě naslouchá náladám voličů, učí se a bude umět naformátovat správnou pravicově-populistickou nabídku.
Ani jedno nevidím jako lákavou možnost. Ale přihodí-li se, bude trvat dlouhá léta, než se z toho dostaneme. Což o to: Češi přežijí. Přežili jsme už mnohokrát časy zlé a dokonce i ty dobré. I když jsme jich málokdy uměli patřičně využít. Zato Landa… tedy Žito! Žito je trpitel. Žito buď vítězí, nebo ukrutně trpí, nic mezi tím. A dává rozhovory, ve kterých probleskují formulace „cosi jako sebevražda“. Až to vypadá jako nabíhání smrti.
A jestli je Žito takovým solitérním suverénem, co se do jakéhokoli tuhého režimu nakonec vlastně nehodí, ale zároveň citlivým milovníkem vlasti, který nebude schopen odejít do zahraničí (na rozdíl od Kryla, který byl taky trpitelem), nebo do tzv. vnitřní emigrace a věnovat se výhradně rodině a zahrádce (to si v Landově případě moc neumím představit), možná to za něj vyřeší nějaká vyšší moc, která ho nechá zahynout v nějaké adrenalinové rallye. A těch dohadů okolo!
Tak by vznikl v pravé části spektra definitivní landovský kult. Ale i ostatní by si všimli těch lepších písniček, co Landa natočil. Je ovšem otázka, zda bychom je zase nemuseli poslouchat ze zahraničních kmitočtů. No… kdyžtak si zamlouvám značku Rádio Svobodné Česko.